Významné druhy

Orel mořský (haliaetus albicilla)

Orel mořský je největším dravcem naší přírody. Rozpětí křídel dosahuje až 230 cm. Pro jeho siluetu, jež můžeme pozorovat při častém kroužení vysoko na obloze, jsou charakteristická široká prknovitá křídla se sedmi prstovitě roztaženými letkami a klínovitým ocasem. U pohlavně dospělých jedinců má ocas čistě bílou barvu, světleji zbarvenou hlavu a jasně žlutý zobák. Zbytek těla je celý hnědý. Brzy zjara (únor až březen) na sebe může hnízdící pár upozornit nápadnými svatebními lety doprovázený hlasitým voláním.

Živí se převážně rybami, ale také ptáky a savci. Potravní skladba je závislá na místních podmínkách a roční době. Hnízdo staví na vysokých stromech uprostřed rozsáhlých lesních porostů a často ho používá mnoho let po sobě. Většinou snáší dvě vejce, obvykle ale vychová pouze jedno mládě. Pouze v případě dostatku potravy se rodičům povede oběma mláďatům zajistit dostatek potravy a odchovat obě mláďata.

Výskyt orla mořského je vázán na vodu. Není rozhodující, zda slanou, či sladkou. K rozšíření orla mořského v Čechách přispěla reintrodukce tohoto druhu v letech 1978 až 1985 v oblasti jihočeských rybníků. Odtud došlo k jeho rozšíření do dalších rybničních oblastí na našem území. V oblasti Rožďalovických rybníků hnízdí orel mořský od poloviny 90. let minulého století. Od r. 2008 je v oblasti zaznamenán výskyt dvou hnízdících párů.

Bukač velký (Botaurus stellaris)

Trochu záhadný pták, jehož mnoho lidí nemělo možnost spatřit ve volné přírodě na vlastní oči. Spíše uslyšíme z rákosin bučivý daleko slyšitelný hlas samce v době toku, jež je nápadný především v noci. Žije skrytě v bludišti rákosin, které opouští en velmi nerad. Vzácně ho lze zahlédnout na jejich okraji nebo při nízkém letu nad rákosím. Jeho příbuznost s volavkami prozradí esovitě prohnutý krk.

Tělo dosahuje přibližně velikosti bažanta. Celý je hnědý s černohnědou a rezavou kresbou.
V oblasti Rožďalovických rybníků hnízdí nepravidelně, nejčastějšími místy výskytu jsou rybník Zrcadlo, Bučický a Pilský. U tohoto druhu probíhá v současné době každoroční monitoring hnízdního výskytu v oblasti.

Bukáček malý (Ixobrychus minutu)

Velký asi jako hrdlička. Sameček je na jaře velmi výrazně, překrásně vybarven. Zdobí ho peří černé, okrové, rezavé, žluté a bílé barvy. Zobák je též žlutý. Škoda, že ho, stejně jako jeho většího příbuzného bukače, lze jen vzácně spatřit, neboť žije podobně skrytým způsobem života. Rád šplhá po stoncích rákosu, na jejichž vrcholcích občas vysedává. Prozradí ho také charakteristický hlas, jímž se ozývá samec především na jaře, a to také s oblibou i v noci.

V oblasti se Bukáčci vyskytují především na rybníce Zrcadlo, kde se nezřídka ozývá i více (3-5) samců. I u tohoto druhu probíhá každoroční monitoring.

Chřástal kropenatý (Porzana porzana)

Podobně jako ostatní příslušníci jeho rodu žije skrytě v rozsáhlých porostech rákosin. Na našem území dosti vzácný druh. Jeho hnízdění bylo doloženo až na přelomu tisíciletí, kdy na pravidelných odchytových akcích byla kroužkována tohoroční mláďata na rybníce Zrcadlo. I tak jsou jeho počty proměnlivé, silně závislé na výši vodní hladiny.

Tělo má robusnější než kos, svrchu hnědé, černobíle skvrnité, spodní strana světlejší, zobák nápadně žlutočervený. Krátký ocas a dlouhé nohy umožňují snadný pohyb i v těch nejhustších pobřežních porostech. Žije velmi skrytě a přítomnost na lokalitě spíše prozradí jeho hlas, pomalé rytmické pohvizdování. Koncem léta ho lze spatřit v rákosí na místech malých, mělkých vodních ploch, v průsecích zbylých např. po natažených odchytových sítích. I tento druh je každý rok monitorován.

Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula)

Pokud jsme modráčka nazvali klenotem, sýkořice je vskutku hotovým klenotem. Za její nádherné barvy by se nemusel stydět ani leckterý tropický astrild nebo snovač. Modrošedá hlava s oranžovým zobákem, temný černý vous, rezavě hnědá svrchní strana těla s černobílou kresbou a dlouhý rezavý ocas. Druh poměrně záhadný, v některých letech se vyskytující v ohromných množstvích, v jiných letech zcela chybějící. Sýkořice je velmi otužilá, zdržuje se u nás i v zimních měsících, často v početných hejnech, jež mohou čítat desítky až stovky jedinců. Její potravou jsou převážně semena rákosu. Hnízdění prokázáno na rybníce Zrcadlo.

Volavka popelavá (Ardea cinerea)

U v JV části Ptačí oblasti se nachází jedna ze stabilních a poměrně velkých kolonií volavky popelavé ve středních a východních Čechách. Historie této kolonie začala na začátku 90. let minulého století na vrbách na ostrůvku uprostřed rybníka. O několik let se volavky přestěhovaly do nedalekého dubového lesa, kde kolonie prosperuje dodnes.

V současné době (2009) se v kolonii nachází 70 postavených hnízd z nichž 30 až 35 je obsazených.

Více informací